ArcelorMittal překvapivě opouští plány na zelenou ocel!

ArcelorMittal překvapivě opouští plány na zelenou ocel!

Jaký šok pro ocelářský průmysl v Německu! Největší světový výrobce oceli ArcelorMittal překvapivě opustila své plány přejít na výrobu zelené oceli v továrnách v Brémách a Eisenhüttenstadtu. Zatímco diskuse a plánování již pokročily, obecné podmínky jsou nyní tak špatné, že zpochybňují ekonomickou životaschopnost. V prohlášení bylo oznámeno, že rozhodnutí bylo motivováno v neposlední řadě pochybnostmi o ziskovosti výroby oceli se sníženým obsahem CO2.

V posledních měsících však byla situace pro mnohé v tomto odvětví obzvláště náročná. Podle zpráv Rozhodující pro rozhodnutí byly vysoké tržní ceny a kolísání cen a také potíže se získáváním zeleného vodíku. Tyto suroviny jsou nezbytné pro požadovanou klimaticky neutrální výrobu, ale v současné době nejsou dostupné v dostatečném množství a jsou také drahé. Lituje to i Spolkové ministerstvo hospodářství s tím, že přislíbené státní finance na tyto změny – zhruba 1,3 miliardy eur – zůstanou z velké části nevyužity.

Neúspěch pro dekarbonizaci

Ocelářský průmysl není bezvýznamným hráčem, pokud jde o dosahování německých klimatických cílů. Je zodpovědný za asi 8 % celkových emisí skleníkových plynů v zemi. Proto jsou nutné zásadní změny. Emise se mají do roku 2030 snížit o 55 %, přičemž celá EU chce být do roku 2050 klimaticky neutrální. Tyto ambiciózní cíle byly v příkrém rozporu s rozhodnutím ArcelorMittal ustoupit od svých původních plánů.

Naproti tomu jiné společnosti jako Thyssenkrupp a Salzgitter zůstávají optimistické a odhadují své náklady na přechod na přibližně 10 miliard eur, respektive 3 miliardy eur. Je zřejmé, že ocelářský průmysl musí odolat obrovskému finančnímu tlaku, aby se stal šetrnějším k životnímu prostředí. „Vysoké investiční náklady na přechod na čisté výrobní procesy se odhadují na přibližně 35 miliard eur,“ zdůrazňuje expertní zpráva. Obrat iniciovaný ArcelorMittal signalizuje, že je zde potřeba jednat.

Výzvy vodíkové ekonomiky

Zelený vodík je považován za klíčový zdroj pro bezproblémový přechod na klimaticky neutrální výrobu oceli. Ale praxe vypadá jinak. Ocelářský průmysl v současnosti čelí značným rizikům. Vysoké ceny elektřiny v Německu jsou jen dalším kritickým bodem v této rovnici. Dokonce i bývalí ministři jako Habeck vyjadřují lítost nad zrušením projektů a zdůrazňují důležitost těchto iniciativ v oblasti klimatu. Potřeba finanční podpory stále trvá. Zde by mohl pomoci pilotní projekt o dohodách o ochraně klimatu mezi státem a firmami.

Co se stane potom, zůstává vzrušující. Regrese ArcelorMittal by mohla mít také dlouhodobější dopady na konkurenceschopnost evropského ocelářského průmyslu. Zejména proto, že ceny samotné zelené oceli by mohly být o 30–40 % vyšší než ceny konvenčních produktů ze zemí s uvolněnými klimatickými předpisy. Firmy i politici mají povinnost hledat řešení.

Celkově zůstává situace napjatá. Průmysl čelí velkým výzvám v restrukturalizaci a stažení ArcelorMittal je jasnou připomínkou toho, že přechod od teorie k praxi je stále kamenitá cesta.